atompot.net

Y što takóje atompot?

Stalo se blaženého večera dne 27. července léta páně dvoutisícího třetího v bivaku Fiorro v krajích italských, pod horou montdolentskou, co by sutí dohodil od vysoké hory montblanské. Aktéry oné nezapomenutelné příhody, která měla navždy poznamenat mysl všech zučastněných, byli Míra sedící u stolu spolu s anglickým gentlemanem. Ostatní angličtí gentlemani rozjímali na okolních postelích, poutníci ze zemí českých dleli na horních pryčnách a všichni tito jali se slavnou historickou rozmluvu mezi oněmi obdivuhodnými muži pozorovati.

Míra sedě u stolu vyrábí blaženou večerní krmi pro vyhládlé obyvatelstvo zemí českých, používaje k tomu nejnovějšího vynálezu v disciplíně přípravy pokrmů, přeslavného to ... (bystrý divák již jistě ví). Gentleman je zázračnou nádobou zcela uchvácen a nakonec neodolá a pokusí se tajemství její pro sebe vyzvěděti, aby jej mohl do svých zemí k sobě rovným s sebou odnésti.

Gentleman (pokyvuje směrem k vynálezu): What is this?

Míra (odpovídaje mu vybroušeným jazykem anglickým): This is ATOMPOT!

Gentleman (studuje vynález pohledem bedlivým): Mhhhmmm, mhhmmmm ...

Ostatní z kmenu Čechů (sborově a téměř padajíce): Chachachá, ATOMPOT, chachachá!

Ta přeslavná rozmluva dala zrod legendě o atompotu, jež nás ochrání na všech cestách od všech strastí, nasytí naše hladová a vychrtlá těla a umožní nám svlažit žíznivé rty křišťálově čirou tekutinou ze svého nitra. Nechť se již na světě nikdy nikdo nevydá všanc krutým a nebezpečným živlům bez jeho zázračných účinků, nechť již nikdy nepotkáme žádnýho somráka s ešusem, neřkuli nerezovým ešusem, ešusu fuj a ještě třikráte fuj, fuj, fuj!

fotka
      atompotu